Koblížku, koblížku

Babka v díži těsto hnete,

dědek lačně načumuje,

pod nohama se jí plete,

tajně těsto uždibuje.

Koblížek se v peci hřeje,

zlátne, kyne, nadýmá se,

dědek už se touhou chvěje,

nad koblížkem rozplývá se.

Na okénku koblih chladnul,

pod ním jenom ošatka,

něž se na něj dědek nahnul,

zdrhá koblih za vrátka.

Hle, potkal v poli zajíce, 

tomu zbíhaly se sliny,

podlehl koblížkově písničce,

koblih zdrhá do krajiny.

S medvědem se v lese střetnul,

písničkou mu zblbnul hlavu,

než mu medvěd tělo setnul,

odskákal si za Vltavu.

Ke Karkulce vlk se hnal,

koblížka na cestu se ptá,

ten do zpěvu se dal

a zas dále utíká.

Liška, šibalka vychytralá,

za smrky to sledovala,

to by bylo, aby ho nesežrala,

spolu s ním si zazpívala.

O přídavek poprosila,

aby do ouška jí zabroukal,

ego mu tím potěšila,

na hrozbu se nekoukal.

Zpíval, zpíval, pěl,

lišce sliny smáčí tělo,

po výletě v mžiku měl,

masakr, co se potom dělo.

Liška mlaskla, koblih praskl,

K.O., konec, hrobeček,

jazyk lačně mlaskl.

"Naivní to blbeček!"