Zrádný březen

Měla bych drobný dotaz

na současný měsíc březen.

"Bylo by možno vzíti v potaz,

zda vyndat lyže nebo bazén?"

V lednu louže, bláto, kaluže,

únor v rytmu petrklíčů,

březen rozhodnout se nemůže,

počasí doslova na pí...

Slunce střídaj sněháňky,

vítr odnáší dámě špice,

sněhu ne ani na sáňky,

zlostí stávkují mi plíce.

Zandala sem kabát zimní,

oprášila jarní sako,

zmátly mě paprsky první,

napálí se jenom pako.

Zamrzly mi oční vrásky,

chlad ovládl druhou bradu,

rampouchy tam, kde byly vlásky,

nečekala sem tuhle zradu.

Sako tedy vracím zpět,

ještě nepřišel jeho čas,

tohle je bláznivý svět,

počasí, ať vezme ďas.

Přepínám zpět na zimní spánek,

koukat, mluvit, ale nebudit.

Dokud neucítím jarní vánek,

budu pod dekama žít.

Máma má Emmu

Máma má Emmu,

Emma maso mele.

Nevyhne se ničemu,

kromě petržele.

Mele kuře, mele zelí,

krapet pepře, špenát celý.

Hrnek džemu, lžíce mouky,

vidím Emmu přidat brouky.

Emma mámu měla,

co nechala jí maso mlít,

jídlem se pak otrávila.

Zodpovědnost měla mít.

Rozum se nad tím zastavuje.

Dítě, které maso mele?

Co za rodiče nám to představuje?

Výchova je jim u prde...

Není čas změnit větu?

Máma měla  Emmy akorát,

usadila Emmu u tabletu,

neměla čas si hrát.

Sbohem mládí

Je zbytečné sama sobě lhát,

že sem stále mláda,

věk je na mě dosti znát,

už ozývaj se záda.

Kdysi střevíce sem protančila,

vracela se  někdy k ránu,

jedna kalba, ta mi nestačila,

nevšimla sem si, že stárnu.

Včera konala se mocná párty,

já nazula taneční botky,

nevím proč, kouřila sem Sparty,

zapíjela to panáky vodky.

Z večera pamatuju si první hodinu,

ale prý to bylo skvělý,

barmany chtěla sem za rodinu,

prdel ze mě všichni měli.

Ráno, jak asi všichni víte,

tělo bolestí křičí.

Tohle zkrátka nezaspíte,

no, sobota zkrátka v pi...

Kde sou ty staré časy,

kdy stačil "ibáč" na spaní,

kdy stačilo si umýt vlasy,

probuzení nebývalo k posrá..?!

"Cos dělala při sobotě?"

"Hledala sem zbytky sebeúcty,

umejvala hovno na levý botě,

sežrala Paralenů tucty."

V neděli neopustila sem lože,

před světem se schovala,

břicho jakoby páraly mi nože.

Dobře mi tak!

Když sem se jak prase chovala.

Paci, paci

Paci, paci, pacičky,

táta koupil botičky.

A maminka láhev vodky,

pozvracela děcku botky.

Na pavlači

Včera u nás na pavlači,

když skončila Ulice,

babka si tam s pinčem kráčí,

v tašce cinkaj sklenice.

Jen co dveře bytu otevřela,

brada na prsa jí klesla.

Vztekem tvář jí zahořela,

nasraností sotva hlesla.

Dědek jen tak v županu,

kouká směrem ke dveřím,

rozvalen na šedém divanu. 

"Ty voe, tomu nevěřím!"

V ruce svírá vlasy dámy,

jež před divanem klečí.

Babka na zem pouští krámy,

dědek paralyzován je křečí.

Volnou rukou svírá hrudník,

babka dveře zabuchuje.

"Neuvidím konec, kurník!

Neuvidím, jak ho zamorduje."

No, to bychom nebyli na pavlači,

v ráji babek s infrahledem,

co si s AZ-kvízem nevystačí,

co mají všechno pod dohledem.

Dědek už to nerozchodil,

babka dámu zmalovala bičem,

že si radši, blbec, nevyhonil.

Babka klídeček má s pinčem.

Sníh v nedohlednu

Tahle zima, ta je v loji,

asi se k nám chodit bojí.

Už vloni se nám jaksi vyhla,

předloni se kolem sotva mihla.

Ve Španělsku sněhu mraky,

člověku až přecházejí zraky.

Naplňte s ním náklaďáky,

potřebujeme ho tady taky.

Těžko stavět sněhuláky,

když v únoru narážíte na bodláky.

Vítáme zpět tažné ptáky,

radujem se z jinovatky ...

Tahle zima, ta je marná,

místo chladu jarní parna.

Už loni bylo to k pláči, 

příští zimu koupím plavky radši!

Koblížku, koblížku

Babka v díži těsto hnete,

dědek lačně načumuje,

pod nohama se jí plete,

tajně těsto uždibuje.

Koblížek se v peci hřeje,

zlátne, kyne, nadýmá se,

dědek už se touhou chvěje,

nad koblížkem rozplývá se.

Na okénku koblih chladnul,

pod ním jenom ošatka,

něž se na něj dědek nahnul,

zdrhá koblih za vrátka.

Hle, potkal v poli zajíce, 

tomu zbíhaly se sliny,

podlehl koblížkově písničce,

koblih zdrhá do krajiny.

S medvědem se v lese střetnul,

písničkou mu zblbnul hlavu,

než mu medvěd tělo setnul,

odskákal si za Vltavu.

Ke Karkulce vlk se hnal,

koblížka na cestu se ptá,

ten do zpěvu se dal

a zas dále utíká.

Liška, šibalka vychytralá,

za smrky to sledovala,

to by bylo, aby ho nesežrala,

spolu s ním si zazpívala.

O přídavek poprosila,

aby do ouška jí zabroukal,

ego mu tím potěšila,

na hrozbu se nekoukal.

Zpíval, zpíval, pěl,

lišce sliny smáčí tělo,

po výletě v mžiku měl,

masakr, co se potom dělo.

Liška mlaskla, koblih praskl,

K.O., konec, hrobeček,

jazyk lačně mlaskl.

"Naivní to blbeček!"

Maska

Masku na tváři já mám,

masku, kterou nesundavám.

Před mnohými se za ni skrývám,

na svět se skrz ni dívám.

Natolik jsem se s ní sžila,

už je pozdě, abych ji odložila.

Za ní je mé bezpečí,

hrdá maska, která nebrečí ...

Z FB

Došla voda,

žádná škoda,

jako správným pirátům,

nám postačí k pití rum!

(napsal kamarád, tak jsem mu odpověděla, stylově)

Ty si pirát jak já tenká,
složila tě první sklenka.
Jdi si radši pro střik vinný,
Ať zas nebleješ si do mikiny!

Sněžné řetězy do každé tramvaje

Zima do Prahy nám dorazila,

v doprovodu pana deště,

tramvaj vlaky porazila,

zbývá metro ještě.

Silničáři připraveni,

tramvajáři nikoli,

pražané jsou rozezleni,

musí pěšky kamkoli.

Ono nám to neuškodí,

hejbat trošku nožkama,

ono se to občas hodí,

kochati se vločkama:_))

Kdyby

Kdyby bylo KDYBY,

bylo by asi všechno jiné.

V prd... by byly ryby,

nikomu nebylo by to divné.

Kdybych ve školce nezlobila,

učitelkám by se ulevilo,

máma by o mě vařečku nezlomila,

tělo by mě nebolilo.

Kdybych ve škole dávala pozor,

hlavně na anglickém jazyce,

hodnotu měl by můj názor,

neříkali by mi prázdná palice.

Kdybych nosívala kružítko,

obalené měla učebnice,

místo pijáku používala pravítko,

nebyla bych flákač ulice.

Kdybych si zápisky psávala,

místo čmárání obrázků,

moudré rady bych dávala,

na každičkou otázku.

Kdybych studovala pečlivě,

méně bych se flákala,

úkoly dělávala poctivě,

těžko bych nad neúspěchy plakala.

Kdyby bylo tohle všechno kdyby,

byla bych jiná nežli jsem,

dělala bych jiné chyby,

otázkou je, jestli to vlastně chcem ...

Květnové hřiby

"Jsou-li májové hřiby červivé, 

bude suché léto."

Pranostiky bývají děsivé,

děsím se speciálně této.

Nevím, jak jsou na tom hřiby,

ale jsem si jistá tím,

že to poslední co mi chybí,

až si spodky propotím.

Chraňme ty bezbranné houby,

proti zkáze červivé,

bojím se letní zhouby,

jsou-li pranostiky pravdivé. 

Kokrhel

Stojí v moři kokrhel,

vodu má až po kolena,

bude jí mít po prd...,

až přijde přílivová vlna.

Mamince

Foukala mi odřená kolena,

vlasy nad mísou mi držela,

mou pubertou byla znavena,

divím se, že tohle to přežila.

Pozdě chodívala spát,

před úsvitem vstávala,

únava na ní nebyla znát,

před sebou přednost mi dávala.

Po mém boku vždycky stála,

plnila mi bláhová přání,

svých snů se pro mě vzdala,

přede mnou mě chrání.

Avšak Díky málokdy slyší,

za to, že mi kryje záda,

i když názory se nám liší,

MAMI, mám Tě ráda!!

Květnový ráj

"Studený máj - v stodole ráj."

Zajímá mě, kde tohle maj,

jaký je to asi kraj?

O ráji sny se mi zdaj,

jak překračuji jeho kraj,

zkoumám každý jeho taj,

překrásný tobogán tam maj,

korunku na hlavu mi daj.

"A ty hudbo hraj!"

Všichni tohle znaj,

každý má svou báj,

jak vypadá jeho ráj.

Tak dlouho se chodí ... až se něco utrhne

Jak praví ono přísloví,

o chození se džbánem,

že můžeš šetřit na nový,

aniž by ti spadl na zem.

Osudovým se mi stalo,

spíše mojí věrné družce,

stačilo k tomu vskutku málo,

zasloužila bych si po držce.

Často jsem k ní chodívala,

více než je asi zdrávo,

nic jsem nedávala, jenom brala,

na tohlento měla právo.

Ráno vzala jsem jí do ruky,

že udělám si žrádlo,

měsíc po konci záruky,

v ruce zůstalo mi ledničky madlo:-))

(Ná)let

Stojím takhle na římse,

schválně, jestlipak zřítím se?

Dolů je to vcelku dálka,

dole sice tráva, ale vedle skalka.

Žaludek se mi z té výšky zvedá,

ve tváři jsem až smrtelně bledá.

Stačí jen roztáhnou paže

dotknout se nebeské záře.

Rázně vykračuji kupředu,

tož, promyšlené to mám dopředu.

Rukama zběsile kolem mávám,

najednou budík, právě vstávám.

DUBENí

Duben já mám věru ráda,

až na ty romantické kýče,

kdy trávník huntují milenců záda

a všude smrdí petrklíče.

Duben já mám věru ráda,

až na tu divnou lidskou potřebu

řešit, kam zavítá příště ruská vláda

"Ať s tím počítáme dopředu."

Duben já mám věru ráda,

až na to jarem zblblý počasí,

přinejmenším je to zrada,

když nečekaně kroupy vytasí.

Duben já mám věru ráda,

až na ta stáda snědých cizinců,

je v tom totiž menší vada,

většina je fanoušky buzinců.

Duben já mám věru ráda,

až na tu každoroční seanci,

kdy ona je stále mladá

a já sem v tomhle bez šancí.

Duben já mám ... zamlžený,

jelikož má mladší kopie,

ta, co zdědila ty lepší geny,

ta, co se po dvou deckách opije,

ta, co ponižuje obézní ženy,

ta, co občas cizí auto rozbije,

ta, co podědila moje pleny,

ta, co závist druhých přežije.

Tak tahle hvězdná coververze

už pěknou řádku let,

vymazat to zkrátka nelze,

oblažuje můj všední svět.

Za dva roky čtvrtstoletí,

změnila se pouze o maličko,

k nevíře, jak to tryskem letí,

zpětně "Vše Nej má drahá Terezičko!"

PS. Rozflákaný auto omlouvá neschopnost protinožců sjednotit směr jízdních pruhů se zbytkem světa (že jo, VB, Indie, Japonsko ... a některé země Třetího světa, i když těm by se to dalo prominout) 

PS2. Kdyby jí PS (1) neomlouvalo, tak jí omlouvá to, že je blondýna.

PS3. Kdyby jí neomluvilo ani PS(1), ani PS2, tak jí omlouvá těch pět promile v krvi ... Ne, kecám, PS a PS2 musí stačit:_))

Z parku

Park večerem zalitý,

tma jako v ranci.

Člověk značně mokem opitý

nemá tu nejmenší šanci.

V okamžiku jakoby zastavil se čas,

větřík fouk, větvička křupla,

odkudsi vyjekl děvčete hlas,

ze křoví podivnost před ní hupla.

Park večerem zalitý,

tma jako v ranci.

Děvče záda potem politý

do očí dívá se kanci.

Bez pointy

Svině ke svini sedá,

mě žaludek to zvedá,

ani spát mi to nedá,

kde se spravedlnost hledá ?