čtvrtek 21. března 2013

Pjasátková


Leží prase v komoře,
čeká dokud neumře.
Přežralo se zrní drti,
přišla chvilka jeho smrti?

Leží, heká, občas chrochtne,
všichni ví, že brzy zdochne.
Oči šedí zamlžené,
famrář už se k chlívku žene.

Sekera již sviští vzduchem,
prasátko je mimo duchem.
Nemůže se na to dívat,
začne různé bohy vzývat.

Nastala tma a chmurné ticho,
vyprázdnilo se prasete břicho.
Nikdo neví, co se děje.
Žaludek se strachem chvěje.

Jak je na tom naše prase?
Když sekerka zasekla se.
Stádo vepřů v koutě brečí,
ztuhnutá jsou a v kruté křeči.

Co myslíte přátelé?
Co to prase nesmělé?
Přežilo to, nebo ne,
chudák prase nevinné.

Žije stále, nebojte se.
Se stádem se stále pase.
V opilosti farmář minul,
sekl se do nohy, brzy zhynul.

Prase klíčky hbitě čaplo,
zhaslé světlo opět zaplo.
V chlívě bylo rázem pánem,
což skončilo dalším ránem.

Přišel totiž řezník starý,
vepřík bral se na máry.
Ovaru z něj bylo mraky.
tlačenky, jitnice a jelita taky.

Řeklo by vám to prase chtivé.
Že večery jsou pomíjivé.
Rána jsou však krutá dosti,
pomstichtivá a plná zlosti!!

Žádné komentáře:

Okomentovat