O půlnoci pod jabloní,
pod tou hvězdnou oblohou.
Došlo tehdá k oplodnění.
Celá zem je na nohou.
Přesně po devíti měsících,
za ranního kuropění.
Bez léků bolest tlumících.
Děvčátko se na svět kření.
Pleť bílá jako sníh,
vlasy barvy havraní.
Ublížit jí, byl by hřích.
Kdopak děvče ochrání?
Dítě rostlo jako z vody,
otce často nevídalo.
Rád si zalez hospody.
A matku to zabilo.
Nelenil otec dívenky,
truchlil jenom chvilinku.
A ze své staré milenky,
udělal si manželku.
Stará ženská po přechodu.
Dívce záviděla mládí.
Byla třikrát po rozvodu,
lidé neměli ji rádi.
Krutý plán se v hlavě líhne.
Děvče musí z kola ven.
Otec, ten k ní tuze tíhne.
Kazí jí to celej den.
S myslivcem tajně kula plány,
jak se zbavit dcerušky.
"Nápadné jsou bodné rány
průstřel hlavy od pušky."
V lese byla zanechána,
na pospas zvěři divé.
Osudu svému ponechána.
Vyvázne to děvče živé?
Vloupala se do sstarého srubu.
Cizím oběd sežrala.
Žíňkou otřela si hu.u.
Etiketou se moc nesra.a.
Sedm malých mužíků na postýlky civí.
Kdo se to tam drze válí.
Zlostí se jim tváře křiví.
Nakonec nechali si cizí holku,
co sežrala jim večeři.
Jednu židli dali ke stolku.
Nejsou přeci pozéři.
Ráno, když odešli do dolů,
přišla k jejich domku sešlá babka.
Holka zanechala úkolů.
Koupila od stařeny jabka.
Štrůdl, že z něj upeče.
Do jednoho zakousla se.
Krk jí v mžiku oteče.
Sedm malých týpků rakev nese.
Jeden zaškobrtnul o kámen.
Horskou stezkou vedla cestička.
Spadla tíha z jejich ramen.
O zem rozbila se rakvička.
Děvče slupky z hrdla plive.
Její srdce opět bije.
Zhatily se babky plány křivé.
Sněhurka stále žije.
Zrcadlo vyhodila oknem ven.
"Takhle to nejde dále,
člověk nemá nikdy klidný den."
Zabila se na Rudé skále.
Sněhurka klofla starého sira.
Co měl haldy prachů.
Své nevěry před ním kryla,
strachem z finančního krachu.
Trpajzlíkům znárodnila chajdu,
kdyby po rozvodu zchudla.
"Vidíte tu starou rajdu?!"
Konstatoval vzadu Šmudla.
Tahle zlatokopka ukrytá
natolik je rozohnila,
když vzala jim i koryta.
Odplata jí dohonila.
Jednoho dne navečer,
trpajzlíci obsadili její sídlo.
Konec bylo jejích her.
Jedem dochutili její jídlo.
Bok po boku oni tam vládli.
Na podzim vyhlásili republiku.
Dukáty jim do dlaní spadly.
Není nad to, mít z prd.le kliku!!
Odneste si z toho poučení:
"Kdo zapomíná na přátele,
ať není pro něj překvapení,
pošlou-li ho do jetele."
Žádné komentáře:
Okomentovat