Stojím takhle na římse,
schválně, jestlipak zřítím se?
Dolů je to vcelku dálka,
dole sice tráva, ale vedle skalka.
Žaludek se mi z té výšky zvedá,
ve tváři jsem až smrtelně bledá.
Stačí jen roztáhnou paže
dotknout se nebeské záře.
Rázně vykračuji kupředu,
tož, promyšlené to mám dopředu.
Rukama zběsile kolem mávám,
najednou budík, právě vstávám.
Žádné komentáře:
Okomentovat