Sedí brouček na paloučku,
k zemi hlavu kloní.
Co se ti stalo, broučku?
Proč tvé oči slzy roní?!
"Ááále, ... krovkama vířil jsem vzduch,
nasával jsem vůni kvítí.
Proletělo kolem stádo much.
k zemi se mé tělo řítí.
Střemhlav dolů na vozovku,
v očích mírná panika,
zlomil jsem si levou krovku.
Život ze mě uniká.
Když plazil jsem se ke krajnici,
země začala se chvět.
Náraz protrhl mi pravou plíci,
duše má opustila tento svět.
Na obláčku letěl jsem k nebeské bráně,
zmizela bolest, zmizely starosti.
Zaklepal jsem na vrata Páně,
očekávajíc dny plné radosti.
Ťukám, ťukám,
ale nic se neděje.
Zlostí uvnitř pukám.
Mizí moje naděje.
Klíčovou škvírkou dovnitř hledím.
Zkoumám, kde to vázne.
Velký "kulový" tam vevnitř vidím.
Je Neděle. Nebe je prázdné.
Na obláčku dolů jsem sjel,
že to v pekle zkusím.
Vrátný zrovna pauzu měl.
Prej jindy přijít musím.
Vrátil jsem se zpátky,
bolest pročísla mi krovky,
stojíc mezi bramborovými řádky,
pohmožděný od vozovky.
Na mez jsem si sednul,
pofoukal si tržné rány.
zbytky sil jsem zvednul.
Tam mezi bramborovými lány.
Zanevřel jsem na Nebe.
Na Peklo se vykašlal.
Každej myslí jenom na sebe.
Že bych se na to Nevysr.l!!"
Žádné komentáře:
Okomentovat