Na plese pro nezadané,
vdova vdovce uhnala.
Vzala dcery neprovdané.
Chvatně za ním spěchala.
U večeře při svíčkách,
manžel se k ní naklání,
tajemný výraz na víčkách.
Vdova, ta se nebrání.
Do ouška jí něco šeptá.
Ženě lezou z důlků oči.
"Co to ten chlap breptá?"
Mírně se jí hlava točí.
Jednu dceru navíc má.
Co se statkem vyvdala.
Novinka pro ní neznámá,
panákem si sílu dodala.
Za měsíc se funus konal,
žena opět ovdověla.
Od svatby on těžce stonal.
Velké plány v hlavě měla.
Vlastní dcery na piedestalu,
třetí mezi služkami.
Blíží se čas princova bálu.
Dům zavalen stuhami.
S ošklivými dcerami do paláce míří,
nevlastní popel z pece vymetá.
Zatímco všude veselím to hýří,
blíží se nepříjemná odveta.
Když jde holka vynést smetí
a vyprat hadry ke splavu.
Ze stromu tři ořechy letí.
Dívce přímo na hlavu.
Skořápka se rozmlátila.
Holka z ořechu šaty tahá.
Značně se u toho zapotila,
obléct si je mírně váhá.
Ušmudlané tváře hbitě otře,
z vlasů vyčeše si smetí.
Rtěnkou ústa si natře,
na párty v kočáře letí.
Princ znuděný ošklivostí dam,
nehty si zlostí ohryzává.
Nejradši zůstal by sám,
než aby klofla ho nějaká kráva.
Dvéře letí, žasne sál,
vchází oslnivá krása.
Žasnou lidé, žasne král.
Princovo srdce jásá.
Ve víru rauše vlní se v bocích.
V tom dvanáctá odbíjí.
K dveřím míří po malých krocích.
Kouzlo pomalinku pomíjí.
Celé království žene se za ní.
Ona po schodech klopýtá.
Zouvá botku, co ve sprintu jí brání.
Stále mírně nalitá.
Matka zlostí téměř kvete,
rukama se rozhání.
Opilý jazyk se jí plete,
zlobu vodkou zahání.
Nelenil princ a popadl křusku.
Svolal družinu. Na cestu se dal.
Odhodlán hledat třeba i v Rusku.
Za neznámou na koni se hnal.
Se střevícem obcházel domy.
Správnou nohu hodlal najít.
Zavítal i mezi romy,
až tak daleko musel zajít.
Vdově v hlavě plán se klube.
Dcerám nohy ořezává.
Jedné z nich princ zkrátka bude.
Dalšího frťana si dopřává.
Zkrvavené nohy do střevíce tlačí.
Dcery bolestí se svíjí.
Chodidla do oleje jim máčí.
Avšak snaha se účinkem míjí.
"Víc dcer nemáte, milá paní?"
Zklamaně princ se táže.
"Ano, ale ta se společnosti straní.
V sazích celé dny se maže."
Na umouněnou nohu nazouvá střevíček,
sedí, jak na hrnec zadek.
Macecha vytne jí políček.
Rozjede se kolo plné hádek.
Princ na ušmudlanou holku zírá.
Na čele vyskočí mu vrásky.
Co je tohle za netopýra?
Kde je konec oné krásky?
Děvče otře si černé tváře.
Z ořechu vytáhne nové šaty.
Najednou line se z ní záře,
princ navlíká jí prstýnek zlatý.
Zdrcená matka upila se k smrti.
Líné dcery zůstaly samy.
Její mrtvolu roztrhali chrti.
Ze statku zbyly jen trámy.
Hned v první noc manželství.
Princ přemýšlel o rozvodu.
Postrádal dívčino panenství.
Stal se obětí podvodu.
Děvče totiž místo pece,
vymetalo putyky.
Ulovit jí, to šlo lehce.
Pila samé patoky.
Týden ještě neuplynul,
děvče bylo gravidní.
To už holce neprominul.
Není dement naivní.
Když mu bylo patnáct let,
kůň se splašil, spadl z něj.
Na koule si při tom sed.
Byl z něj chlapík neplodnej.
Milou dívku poslal k vodě.
S pážaty si vínko dal.
Chudák malej po nehodě,
v hloubi duše pravdu znal.
Jednou ráno rozhodl se,
že už dále nemůže.
Však už bylo na čase.
Přiznat, že je na muže!!
Žádné komentáře:
Okomentovat