Trio

Místo nosu rypáček malý.

Zahnutý ocásek, růžové tělo.

V bahýnku si denně hrály.

Změnu už to chtělo.

Zatímco prasátka spokojeně chrochtají,

tři z nich balí svačiny.

Z chlívku vytratí se potají.

V rukou mapa, na nohou holiny.

Do světa se vydala,

doma se jim nelíbilo.

Nebezpečí neznala.

Málem je to přizabilo.

Slunce za obzor se skrylo,

měsíc jal se vládnout obloze.

Dilema před prasátky bylo.

V jaké budou spát poloze.

"Musíme si postavit chatrče."

Pravilo jedno z trojice.

"Ať nám na hlavu neteče.

To mě děsí nejvíce."

Rozhlédlo se okolo sebe,

z čeho domek postaví.

Nad ním temné nebe,

venku spát je o zdraví.

Otep žluté slámy čaplo,

střechu si z ní udělalo.

Místo dveří tričko naplo,

z radosti si zatleskalo.

Druhé z lesa dříví táhne,

že postaví si pěkný srub.

Na dno sil si prase sáhne.

Když klátí statný dub.

Třetímu domečky přišly chatrné,

přijde vítr a jsou v čoudu.

Známky inteligence byly u něj patrné.

Do rukou vzal malty hroudu.

Zatímco dva čuníci vyspávají,

on nezamhouřil očko jediné.

Domečky hotové mají.

Zkáza však je nemine.

"Čichám, čichám večeři."

Nemýlí se vlkův čenich,

svému štěstí nevěří.

"Za chvilku bude po nich."

Vlk nadechl se lehce,

zfoukl domek slaměný.

Prase chcípnout nechce,

vlkem po louce je honěný.

V dřevěném domku se skrylo,

vlk foukl znova.

Po sroubečku ihned bylo.

Vyhraje ten, kdo se schová.

V cihlovém domku tísní se prasata,

venku vlk se zase připravuje.

Bude opět střecha odváta?

Za okny vlkův dech duje.

Domek bez hnutí stojí,

vlk má tváře rudé.

Vepříci se smrti bojí.

Co jen s nimi bude?

Vlk naoko se vzdává,

předčasně prasata jásají.

On zatím žebřík ke komínu dává.

Druhou ofenzívu zahájí.

"Tak komínem se ti zachtělo?"

Prase v krbu zatopilo.

Ještě, že tenkrát čistou mysl mělo.

První prase strachem blilo.

Kožich vzplanul na to tata,

vlk je dodnes mrzákem.

A ta tři prasata,

sedí v klidu před barákem.