Kdo jinému jámu kopá ...

Do jámy prý padá ten,

kdo vykopal ji jinému.

Nebuď čéče zaslepen,

to je víra k ničemu.

Starej Dežo kopal jámy,

měl to jako zaměstnání.

Ovšem ten už není mezi námi,

díky maličkému zaváhání.

Jednou takhle díru hloubil

a v nestřeženém okamžiku,

byť kamión dlouze troubil,

rozmáz Deža na paštiku.

Děravou měl Dežo paměť,

nenavlékl si reflexní vestu.

Včera otevřeli jeho závěť,

sám vybral si do pekel cestu.

Manželce dal starej krumpáč,

dětem prošoupaný holínky.

A že byl to srdcí lamač,

neopomněl milenky.

První nechal chatu na Sázavě,

druhý zase svoji audinu.

třetí barák na Šumavě,

vykašlal se na rodinu.

Vdovu z toho trefil šlak,

milenky si pískaly.

Nasedly na první vlak,

vyzvedly, co od něho získaly.

Pět dětí u jeho hrobu stojí,

čelíčka svraštělá notnou zlostí.

Křivda, ta se těžko hojí,

když duše tvé se zhostí.

Jámy kopej s rozumem,

bezpečnost měj na paměti.

Až tu jednou nebudem,

ať jen v dobrém mluví o nás děti.

Eště, jen tak pro pořádek,

ta odrhovačka o Božích mlýnech.

Šťastné konce patří do pohádek,

přemýšlejte dobře o svých činech.