pondělí 29. dubna 2013

Sousedská

Jednou takhle při večeru,
u televize dobíjím si sílu.
Je to pravda na mou věru.
Soused dal se k dílu.

Na dveře zběsile buší,
bubínky mi z toho brní.
Naše debata prý ho ruší,
malé dítě mu tam chrní.

Rudý vzteky, jak čínská vlajka,
z uší se mu mírně kouří.
Do zadku zařezává se mi krajka,
žluč se ve mě bouří.

"Milý pane sousedící,
co po mě teďka chcete?
Nezajímá mě vaše dítě spící,
nechápu, proč na mě rvěte.

Na hodinách je půl deváté,
já probírám důležitá témata.
Na tohle právo nemáte,
nechť pokračuje debata."

Něco těsně po půlnoci,
zvonek rozléhá se bytem.
"Prý tu bydlí ňácí cvoci."
Oznamuje strážník s citem.

Soused povolal si muže zákona,
nevím, co si od toho sliboval.
Že svezu se na kolena,
ve své "chytrosti" si liboval.

Ovšem to se chlapec přepočítal,
mě uniforma nenahání strach.
Policajt mě úsměvem vítal,
sousedův plán zaznamenal krach.

Rozpustila jsem si plavé vlasy,
mírně jsem se vyprsila.
Použila zbytky svojí krásy,
o odpuštění jsem poprosila.

Chvilku jsme si pokecali,
pak nám popřál klidnou noc.
Po zádech jsme se poplácali,
já bavila se moc.

Soused vzteky dveřmi třísknul,
já se opájela blažeností.
Plamínek v očích se mi blýsknul.
On, ať pojde zlostí!!

neděle 28. dubna 2013

Pro Lenku ... Magistru Lenku


Někdo na dveře klepe.
Kdo to asi může být?!
Krev v žilách silně tepe,
je čas za kliku vzít.

Neboj se a otevři,
pozvi ho klidně dál.
Nenech ho stát v zádveří,
sám by se tam bál.

Na dveře ti titul ťuká,
nedočkavostí přímo hoří.
Vem za ruku toho "kluka",
tvou budoucnost nyní tvoří.

Magisterský titul se mu říká,
tvoje blažené vysvobození.
Ručička hodinek chvatně tiká,
času vskutku příliš není.

Blíží se ta děsivá chvíle,
kdy před porotu předstoupíš,
protneš pomyslnou čáru cíle.
O kousíček výš postoupíš.

Vím, že se toho bojíš,
strach svírá ti srdce.
Před branami sama stojíš.
Leni, držíš ho skoro v ruce!!.-)))

neděle 21. dubna 2013

Če(čen)sko


Za oceánem leží země,
zaslíbená lidem hloupým.
Rozhořčením vře to ve mě,
atlas světa já jim koupím.

Zemi v srdci Evropy,
s kusem Ruska spletli si.
Zkrátka národ přihlouplý,
nejblbší pod nebesy!!

pátek 12. dubna 2013

MHDrama

Metrem z práce jezdívám,
"tajně" pozoruji tváře lidí.
Zvláštní věci občas zažívám,
co málokdy se vidí.

Třeba tuhle při úterku,
během odpolední špičky,
žena zapomněla malou dcerku,
na peróně u lavičky.

Dveře už se zavíraly,
když to nebožačka zjistila.
Děcku do očí se slzy draly,
matka skoro rozum ztratila.

Do skla zběsile bušila,
amokem zatemněná mysl.
Odjezd vlaku křikem zrušila,
byť slova postrádala smysl.

Zjevem připomínajíc ohnivou saň,
vřítila se na nástupiště.
Hořkou zaplatila daň.
 Pozor dá si příště.

Děcko čapla za kapuci,
jak pára se vypařila.
Oživení pro všechny cestující.
Jízda, co se vskutku zdařila!!

čtvrtek 11. dubna 2013

"Dobrý den, nešlo tudy JARO?!"

Povím Vám příběh letošního roku.
Kalendářně jaro se psalo.
V reálu vzdáleno na sto kroků.
Počasí, co prostý lid sra.o!

Ranní teploty pod nulou značně,
během dne potemnělá obloha.
Lidé prahli po paprscích lačně,
pomalu obracejíc se na Boha.

Zimní kabáty ještě na velikonoční hody,
frňáky mrazem otupělé.
Stále v led proměněné vody,
Pokaženy jarní plány smělé.

Na drátech prokřehlé vlaštovky,
medvědi ještě v zimním spánku.
Na nohou teplé šponovky,
těla promrzlá od vánku.

Od nosu táhnou se nudle,
lidské schránky ztuhlé do morku.
S vítáním jara byli jsme vedle,
sněhuláci stále stojí na dvorku.

Opravdu nemohu to pochopit.
Ptám se tedy, kde se jaro zapomnělo.
Otěže již mělo uchopit,
teplo by to vskutku chtělo.

Prý dostaví se o víkendu,
já v to pevně věřím.
Že až vyjdu na verandu,
přijde i k mým dveřím.

Jinak, ať si mě nepřeje,
jestli se znovu zapomene,
přijdou zase závěje,
jež nejsou v dubnu nechtěné.

Pro letošek bylo zimy dost,
je čas na změnu období.
Jinak popadne mne zlost,
raději ať mě více nezlobí.

Já jsem sice zimomilec zarytý,
ale všeho příliš škodí.
Duben sněhem zakrytý,
zlobu ve mě rodí.

Inu, nezbývá než tiše čekat,
s pleteným kulichem v záloze.
Zda latinu již bude sekat,
slunko zjeví se na obloze.

Budu čekat pod peřinou,
ať při tom ještě nenachladnu,
dokud mrazy nepominou.
Jinak jistojistě brzy zvadnu.

Jaro, držím ti oba palce.
Na uvítanou mažu chlebíčky.
Jsi naše poslední šance,
jak rozjasnit zkřehlé tvářičky.

Chtivě po tobě prahneme,
nesmíš nás v tom nechat!
Bez tebe nejspíš zdechneme,
nezvládneme více čekat!!

úterý 9. dubna 2013

Tupé kupé

Jedna dáma z Trenčína,
chtěla si žíti blaze.
To byla ta příčina,
proč platila tak draze.

Do ranního vlaku sedla,
tašky dala na sedadlo.
Než poslední řízek snědla,
kdosi bere za dveří madlo.

Do kupé vešla snědá žena,
pokynula mírně hlavou.
Usedla tiše jako pěna,
ládovala se tučnou stravou.

Vlak kodrcal se krajinou.
Na ženu lehký spánek padl,
ochromena opojnou vidinou.
Zatímco osud jinak cesty kladl.

Před Mělníkem otevřela víčka,
po kupé se rozhlédla.
Panika zachvátila její líčka,
smůla si na ni zasedla.

Ta tam byla žena snědá,
za okénky hustě lilo.
Ve tváři smrtelně bledá.
Bohužel, už pozdě bylo.

Pomateně soupravami běhá,
zlodějku dychtivě hledá.
Tíha na bedra jí lehá.
Varováním byla kůže snědá.

Průvodčí rameny krčí,
ženu amok popadá.
Jak zuřivý pes na něj vrčí,
jen ztěžka se teď ovládá.

Zkoprnělá na peróně postává.
Slzy po tváři jí kanou,
do naivek si pozdně nadává.
Osud zasahuje další ranou.

Po mokré dlažbě noha se smýkla.
Koleje se zlostně chvěly.
Ona jen v panice kvíkla.
Nohy do kolejiště jí sjely.

Houká vlak, brzdy kvílí,
čas na chvíli se zastavil.
Lidé v tvářích jsou bílí,
nemilosrdně vlak ženu popravil.

Není radno v kupé spáti.
Za příklad si toto berte.
Nikdy nevíte, co může se státi.
Na spánek raději ser.e!!

čtvrtek 4. dubna 2013

Šíp Ková

V zemi nedaleké teskno bylo,
mělo to prostou příčinku.
Bez dětí tam královské duo žilo.
Žhavé noci míjely se účinku.

Jednou král vzal si modré boby,
v ložnici to ožilo.
Pominuly smutné doby,
nemluvně se zrodilo.

Na svět děvče plavé juklo,
s modrou krví v žilách.
Celé království se mžikem shluklo,
Juchalo, jak jen to bylo v jeho silách.

Tři stařeny nad kolébkou se kloní,
pod vousy si něco melou.
Zatímco dítě slzy roní,
vykládají mu budoucnost celou.

Co předpověděla tahle senilní lůza?
První osud z karet věštila,
druhá prohnaná byla čůza.
Třetí jen oči hrůzou třeštila.

Poté nasadily si Kosmodisky,
čaply svoje honoráře.
Protézy odložily do dentální misky,
Šátkem zakryly svraštělé tváře.

Za čas na babky se zapomnělo.
Děvče osmnáctku slaví.
Opatrnosti na vědomí bráti mělo.
Místo požívání trávy.

Na večerní bazén-party,
o jehlu se píchlo.
Rozdány byly osudu karty,
celé království rázem ztichlo.

Hudba dohrála, i ptáci zklapli.
Lidé v tom okamžiku usnuli.
Jen tři kapky krve na zem kápli.
Ani roupy už se nehnuly.

Okolo hradeb rozrostlo se houští,
trny ostré, jako Horstův nůž.
Jen paprsky slunce křoví pouští.
Hledá se manuálně zručný muž.

Životy mužů vyhasly v trní.
Mnoho porazila vlastní lenost.
Některé ještě teď ruce brní.
Jiní měli toho zkrátka dost. 

Na velikonoční pondělí,
z lesa vynořil se propocený rom.
Alkoholem posilněn ještě po neděli.
Ulevil si za nejbližší strom.

Do rukou vzal motorovou pilu,
co "půjčil" si od souseda.
Jal se ihned k dílu,
počala trnová koleda.

Vzduchem létaly třísky,
mísily se s jeho potem.
S cigaretou mezi pysky,
prořezal se "živým" plotem.

Ve věži sličná děva ležela,
zraky mu z ní přecházely.
Touha v srdci hořela,
ručky si sáhnout na děvče chtěly.

Pravačkou proplesknul tvářičky,
tak, jak učila ho to babička.
Vyrazil jí při tom dvě stoličky.
Inu, vloudila se drobná chybička.

Otci volá o spásnou radu,
jak vzkřísit spící pannu.
S vidinou vyženěného hradu,
jál se do rozmnožování klanu.

Jazykem polechtal jí mandle krční,
děvče rázem procitlo ze spánku.
Oba byli lidé struční,
děvče záhy přišlo o blanku.

Když to viděl otec král,
ranila ho mozku mrtvička.
Beethoven mu tehdá hrál,
když do země spouštěla se rakvička.

Královna matka sbalila si kufry,
z konta vybrala tučnou sumu.
Na dceru mávla mezi futry.
Žízeň zahnala flaškou rumu.

Do týdne byla holka obtěžkána,
u plotny trávila své dny,
na pospas muži ponechána.
Rozplynuly se její dětské sny.

S každým rokem děcko nové,
s každým děckem nové kila.
V pokladně docházely "love".
Se silami u konce byla.

Jednou, hajný kolem se hnal,
sukni vytáhla si nad koleno.
Na koníka ji ihned vzal,
všechno on měl dovoleno.

Na děti se vykašlala,
s hajným za hranice zdrhla.
Za svobodou se lačně hnala,
do podnikání se vrhla.

Muž s dětmi zůstal sám,
v alkoholu utápěl svou zlost.
Propadl hazardním hrám.
Za minulostí pálil most.

Vzal si starou Bágovou,
sic byli oba rozliční.
Díky dávkám byli za vodou.
Dežo zdraví z Matiční.

Na závěr jedno malé poučení.
Máš-li ve financích zmatek,
vykašli se na učení.
Stačí "kvalitní" sňatek!!