sobota 14. března 2015

20 výhod party v GayKlubu

Krásní chlapi – kteří se, bohužel, líbaj mezi sebou ...
Přednost na baru – barmani jsou také gayové, chtěj se dívat na krásný chlapy, ne na Vás. A ti, co stojí u barů se zase chtějí kochat barmany, takže Vás mile rádi pustí před sebe …
Žádné fronty na dámské záchodky – pokud samozřejmě netrefíte moment, kdy se z dámských záchodů stává „dark room“ (kdo nezná, ať je rád). Nebo když se z pánských stane kulturní místnost, která slouží k nejrůznějším aktivitám, mezi které nepatří vykonání potřeby. Takže z dámských toalet jsou unisexové. A unisexové fronty jsou skutečně zážitkem …
Příjemné omakávání zadku (a jiných částí těla) – pohladit, pochválit a pokračovat. Žádné návrhy, žádné dotírání, žádné úchylnosti, minimální riziko neodbytného „DonChuana“, který má pocit, že každá holka, co si jde skočit do rytmu, má zájem o sex nebo minimálně o jazyk na mandlích …
Pochvaly – ráj pro rozkvět sebevědomí každé ženy. Tlustá, malá, brejlatá, každá bude pochválena. Krásný vlasy, hezká vůně, skvělý taneční kreace …
Slušnost – za každým žďuchnutím do žeber následuje minimálně omluvné mávnutí ruky. Vylité pití? Ihned se nese nový drink …
Bezrizikové otírání – taneček sem, taneček tam. Vyšpulenej zadek, rozkmitaná prsa, tanec bez rizika toho, že si dotyčný bude myslet, že mu ho minimálně vykouříte vedle záchodů …
Holčičí songy – gayský hudební vkus se příliš neliší od mainstreamového vkusu děvčat. Whitney, Destiny, Ellie Goulding … Bohužel i Lady Gaga. Bohužel i pětkrát za večer. Další bohužel přijde, když trefíte „dýdžeje“, co zrovna objevil kouzlo remixování. Takovej ten, co si myslí, že „Tuc-tuc“ udělá pecku i ze znělky k Popelce …
Minimální rozvoj existujících komplexů – chodí sem jen lesby, které se eště nezorientovaly v nabídce lesbických barů v Praze, oplácaný kamarádky gayů a ženy okolo podestám (doposud se mi nepodařilo objasnit jejich přítomnost zde). Mizí tedy takové to holčičí očumování ostatních holek, porovnávání a závist. Váhu, prsa ani pevnost zadku tu na děvčatech nikdo neřeší. Nemusíte ani vy …
Čistí, voňaví, styloví hoši – většinou. Stejně jako kluci od kopačáku, tak i gayové, jak je známo, o sebe, na muže, nadstandardně pečují. V případě návštěvy „buzince“ to platí trojnásobně. Hoši se sem chodí ukázat … jiným hochům …
Žádné opilecké souboje testosteronu – většinou. Samozřejmě, stane se, ale většinou jsou tito chlapci mírumilovní. Takže nehrozí takové ty pěstní fajty podnapilých „samců“, aby si něco před obecenstvem dokázali …
Příjemní zaměstnanci – příjemnej otvírač dveří do klubu, protože většina buzinců má, k překvapení všech nezainteresovaných osob, zvonek. Prostě buzní extrabuřty. Příjemnej šatnář, příjemný (gay) barmani, dokonce i uklizeč prázdných skleniček je příjemnej. Věřím, že i DJ musí bejt příjemnej, vzhledem k tomu, že hraje na přání …
Vítr ve vlasech – většina buzinců, kam mě moji „čtyřprocentní“ (HaHaHa) spolubydlící vyvedli, měli klimošku. No dobrá, větrák natočenej na parket. Ale člověk si přijde o trochu míň upocenej a nečlověčí …
Neotravné povídání s neznámými – ani nevíte jak, a najednou máte nového kamaráda. Přijde, prohodí tři čtyři věty bez hlubší pointy a pokračuje v cestě …
Minimální výskyt vrávorajících jedinců – jako taky tu jsou. Tomu se nedá vyhnout. Ale překvapivě jich je tu o dost míň, než v běžných barech. Nebo jsem si jich ve víru tance nevšimla. Zkrátka, takový ten element do všech vrážejícího jedince, kterej imrvére podléhá gravitaci, se tu vyskytuje ve snesitelné formě …
Potkáte překvapivě dost známých – o kterých jste si beztak vždycky mysleli, že inklinujou ke stejnému pohlaví …
Volné pole taneční fantazie - vzhledem k faktu, že jste heterácká holka v gaybaru, nejste objektem zájmu přítomných mužů. Tudíž netřeba se při tanci omezovat …
Žádné zvracející puberťačky – co by tu taky dělaly?
Hrajou na přání – pokud to samozřejmě mají. Ale je vcelku vysoká pravděpodobnost, že když slušně holčičkovsky poprosíte DJe o Váš oblíbený song, tak vám ho i zahraje. Samozřejmě musíte počítat s tím, že DJej je pravděpodobně taky gay, takže má staženou celou diskografii Britney, Madonny a Rickyho Martina, ale Macklemore bude s největší pravděpodobností považovat za kanadské pohoří …
Neutrácíte za taxíky – protože většinou odcházíte za světla a běžného provozu MHD.  

pátek 6. března 2015

Zrádný březen

Měla bych drobný dotaz
na současný měsíc březen.
"Bylo by možno vzíti v potaz,
zda vyndat lyže nebo bazén?"

V lednu louže, bláto, kaluže,
únor v rytmu petrklíčů,
březen rozhodnout se nemůže,
počasí doslova na pí...

Slunce střídaj sněháňky,
vítr odnáší dámě špice,
sněhu ne ani na sáňky,
zlostí stávkují mi plíce.

Zandala sem kabát zimní,
oprášila jarní sako,
zmátly mě paprsky první,
napálí se jenom pako.

Zamrzly mi oční vrásky,
chlad ovládl druhou bradu,
rampouchy tam, kde byly vlásky,
nečekala sem tuhle zradu.

Sako tedy vracím zpět,
ještě nepřišel jeho čas,
tohle je bláznivý svět,
počasí, ať vezme ďas.

Přepínám zpět na zimní spánek,
koukat, mluvit, ale nebudit.
Dokud neucítím jarní vánek,
budu pod dekama žít.

sobota 21. února 2015

Máma má Emmu

Máma má Emmu,
Emma maso mele.
Nevyhne se ničemu,
kromě petržele.

Mele kuře, mele zelí,
krapet pepře, špenát celý.
Hrnek džemu, lžíce mouky,
vidím Emmu přidat brouky.

Emma mámu měla,
co nechala jí maso mlít,
jídlem se pak otrávila.
Zodpovědnost měla mít.

Rozum se nad tím zastavuje.
Dítě, které maso mele?
Co za rodiče nám to představuje?
Výchova je jim u prde...

Není čas změnit větu?

Máma měla  Emmy akorát,
usadila Emmu u tabletu,
neměla čas si hrát.

Sbohem mládí

Je zbytečné sama sobě lhát,
že sem stále mláda,
věk je na mě dosti znát,
už ozývaj se záda.

Kdysi střevíce sem protančila,
vracela se  někdy k ránu,
jedna kalba, ta mi nestačila,
nevšimla sem si, že stárnu.

Včera konala se mocná párty,
já nazula taneční botky,
nevím proč, kouřila sem Sparty,
zapíjela to panáky vodky.

Z večera pamatuju si první hodinu,
ale prý to bylo skvělý,
barmany chtěla sem za rodinu,
prdel ze mě všichni měli.

Ráno, jak asi všichni víte,
tělo bolestí křičí.
Tohle zkrátka nezaspíte,
no, sobota zkrátka v pi...

Kde sou ty staré časy,
kdy stačil "ibáč" na spaní,
kdy stačilo si umýt vlasy,
probuzení nebývalo k posrá..?!

"Cos dělala při sobotě?"
"Hledala sem zbytky sebeúcty,
umejvala hovno na levý botě,
sežrala Paralenů tucty."

V neděli neopustila sem lože,
před světem se schovala,
břicho jakoby páraly mi nože.
Dobře mi tak!
Když sem se jak prase chovala.

pátek 20. února 2015

Paci, paci

Paci, paci, pacičky,
táta koupil botičky.
A maminka láhev vodky,
pozvracela děcku botky.

středa 11. února 2015

Na pavlači

Včera u nás na pavlači,
když skončila Ulice,
babka si tam s pinčem kráčí,
v tašce cinkaj sklenice.

Jen co dveře bytu otevřela,
brada na prsa jí klesla.
Vztekem tvář jí zahořela,
nasraností sotva hlesla.

Dědek jen tak v županu,
kouká směrem ke dveřím,
rozvalen na šedém divanu. 
"Ty voe, tomu nevěřím!"

V ruce svírá vlasy dámy,
jež před divanem klečí.
Babka na zem pouští krámy,
dědek paralyzován je křečí.

Volnou rukou svírá hrudník,
babka dveře zabuchuje.
"Neuvidím konec, kurník!
Neuvidím, jak ho zamorduje."

No, to bychom nebyli na pavlači,
v ráji babek s infrahledem,
co si s AZ-kvízem nevystačí,
co mají všechno pod dohledem.

Dědek už to nerozchodil,
babka dámu zmalovala bičem,
že si radši, blbec, nevyhonil.
Babka klídeček má s pinčem.

Sníh v nedohlednu

Tahle zima, ta je v loji,
asi se k nám chodit bojí.
Už vloni se nám jaksi vyhla,
předloni se kolem sotva mihla.

Ve Španělsku sněhu mraky,
člověku až přecházejí zraky.
Naplňte s ním náklaďáky,
potřebujeme ho tady taky.
Těžko stavět sněhuláky,
když v únoru narážíte na bodláky.
Vítáme zpět tažné ptáky,
radujem se z jinovatky ...

Tahle zima, ta je marná,
místo chladu jarní parna.
Už loni bylo to k pláči, 
příští zimu koupím plavky radši!