Vypito do dna

Jdu si takhle od metra,

déšť mi make-up smývá.

Oblečená jenom do svetra,

vodou zplihlá hříva.

V uších duní sluchátka,

kapkami si cestu razím.

A než vlezu za vrátka,

všechno rázem zkazím.

Opojena jarním deštíkem,

zapomenu nohy zvedat.

Střetávám se s patníkem,

marné je pomoc hledat.

Paže zeširoka napřahuji

zachraňujíc, co se dá.

Na náraz se připravuji,

do louže mé tělo dopadá.

Od hlavy až po své paty,

promočená do morku kostí,

ničím svoje nové šaty,

plna opravdové zlosti.

Jako vorvaň vyvržený z moře

ležím uprostřed louže.

Dokonáno jest moje hoře,

bláto po šatech mi klouže.

Šel okolo dědek s holí,

s děsem si mě prohlíží.

Prej jestli mě něco bolí,

zda chci pomoc z potíží.

Než stačil okem mrknout,

beru nohy na ramena.

Podařilo se mi uprchnout,

špinavá a zahanbena.

Záhy přišel vrchol představení

mokrá noha se smýkla,

většího blbce na světě není,

z posledních sil jsem hýkla.

Kotník opuchl mi rázem,

já otupělá prudkou bolestí.

Znovu poroučela jsem se na zem,

komu se tohle poštěstí?!

Konec poníků v ... v mém dětství

Jako každé malé smrádě

prahla jsem mít poníka.

Žil by vzadu na zahradě,

než chytla by ho kolika.

Zpětně nemohu se divit,

že mi ho máti neschválila.

Prý stačilo, že musela mě živit,

a stejnak bych ho zavalila.

Usedavě začala jsem brečet,

hubu nafoukla jsem vzdorem.

Nemělo cenu na mě ječet,

byla jsem vskutku zvláštním tvorem.

Když už toho měla dosti,

čapla mě za dětskou pracku.

Opojená hlava zlostí,

schytala jsem facku.

Pak mě vzala do cirkusu,

tam kde krouží poníci.

Vzduch čeřil zápach trusu,

nic moc hezky vonící.

Za pět kaček jedno svezení,

já dosáhla svého cíle.

Přišlo ovšem kruté prozření,

chudák poník zas ke kýle.

Lačně jsem hned zasedla,

uši se mu zachvěly.

Já napěchovaná do sedla,

a jemu nohy se rozjely.

Matka hanbou zčervenala,

kůň pode mnou rozplácnutý.

Dodnes jsem se nesrovnala,

jak je život někdy krutý!!.-))

Tramvajové (Za)Válení

Ranní cesty tramvají

mají smysl humorný,

ty zapomenouti se nedají,

dělaj život úmorný.

Jen co do ní člověk vleze,

začne živé představení.

Utrpení často nezná meze,

vznikaj chvilky pobavení.

Zazněl signál, vagón trhnul,

v očích lidí panika.

Dozadu lidí dav se hrnul,

pozdě hledat viníka.

Žena sádlem oplácaná

se svou váhou zápolila.

Náhle přišla silná rána,

jak lavina mě zavalila.

Já po ránu zpomalená,

nestihla jsem uhnout stranou,

sklátila mne tato žena

svou sádelnatou vanou.

Nožky se mi podlomily,

ruce nápor neunesly.

Oči se mi zamlžily,

společně se k zemi klesly.

Jak dvě trosky lidské rasy,

tramvají se kutálíme.

Vydáváme směšné hlasy,

kdypak mi se zastavíme?

Lidé smíchem téměř brečí,

ostatní zrak odvracejí.

Na kolenou člověk klečí,

hystericky při tom kleji.

Když se ze mne odvalila,

hbitě jsem hned povstala.

Ona s kily zápolila,

vtipná chvíle nastala.

Bylo třeba statných hochů

k pozvednutí této dámy

váhou blízko stádu hrochů.

Na mém těle zbyly šrámy.

Hanbou zrudlé obě líce

oprášila jsem, co se dalo.

Srážkou pohmožděná levá plíce,

přemítám co se to stalo.

Své sebeúcty beru zbytky,

z paty vytahuji trochu sil.

Před očima stále mžitky,

otřesný zážitek to byl.

Na paměti proto mějte,

kam se máte postavit.

Na tlusté si pozor dejte,

mohli by vás zavalit!!.-))

Myška

Na zápraží stojí kočka,

lačně se tam rozhlíží.

Přimhouřená má svá očka.

Čuji závan potíží.

Okolo šla šedá myška,

vracela se z dovolené.

Kočka hbitá jako liška,

ubíhají chvíle cenné.

Kočka polkla, myš se topí,

marně lape po dechu.

Už jen těžko se teď vzchopí,

kočka leží v pelechu.

Zbytečně se domů hnala,

smykem brala každou zatáčku.

Nakonec to myška vzdala,

létá teď na obláčku!!

Blond

Honí se mi stále hlavou,

proč to všichni říkají,

že ti, co mají hlavu plavou.

Rozumu moc nemají!!

Blonďáci jsou duté hlavy,

co chytrosti nepobrali.

IQ na hranici prosté krávy ...

No, aby jste se neposr...!!

Vy nám totiž závidíte,

že blond hřívu krásnou máme.

V hloubi duše přitom víte,

že na prdel Vám vždycky dáme!!.-))

Dobrý skutek má být po zásluze potrestán

Jak nám etiketa praví,

starší musíš pustit sednout.

Všichni, co jsou zdraví,

chtě-nechtě musejí se zvednout.

Důchodci jsou tady v právu,

sedačku si přivlastňují.

Nebudu já dělat krávu,

pryč svůj zadek odsunuji.

Ovšem, jak říkala moje máma:

"Dobré skutky nutno potrestati!"

To je pravda dobře známa,

za slušnost se tvrdě platí.

V tramvaji jsem včera jela,

do dveří se babka hnala.

Po místě se rozhlížela,

do akce se ihned dala.

Nestihla jsem hnouti brvou,

berlí na mě poklepává,

po ruce jsem byla prvou,

do klení se ihned dává.

Bohužel, jak je tomu u mě zvykem,

reflexy mám značně zpomalené.

Osudovým mi to bylo okamžikem.

Holí jsem já schytala,

silný úder do páteře.

Trapnost ovšem nastala,

když mě potom skříply dveře.

Omámena velkou bolestí,

na pláč jsem se nezmohla.

Z tohodleho neštěstí,

zastávka mi pomohla.

Když se dveře otevřely,

hubou rozryla jsem nástupiště.

Lidé nahlas smát se chtěli,

na důchodce"kakám" příště.

Dotkne-li se mne berličkou,

pozná mých rukou sílu..

Zatočím s každou babičkou,

jejího života utnu žílu.

Svou křivdu furt v hlavě mám,

proč na slušnou jsem si hrála.

V hlavě stále přemítám,

proč já se na to nevysr ...!!

(Po)vodně

Prší, prší, jen se leje,

voda pohlcuje vesnice.

Člověk čumí, co se děje,

podléhá mírné panice.

Vyndala sem holinky,

koupila si hořký rum.

Až bude voda pod kolínky,

až potom vyklidím dům.

KLidně přijďte, moji drazí,

piva tu je vcelku dosti.

Až k vám velká voda vrazí,

buďte moji hosti!!!.-))