Myslím, že je ten správný čas
připomenout tuhle story,
tu, co zná jí každý z nás,
kdy byli jsme malými tvory.
Uprostřed lesa chajda stála
manželé v ní živořili
vyžívali vcelku z mála
smutkem se skoro umořili.
Ženě hodiny tikaly
nutně chtěla míti děcko
kontrolky už blikaly
dala by za něj všecko.
Jednou večer muž se vracel
pivem značně posilněný
když za bukem zvracel
vyřešil problém ženy.
Čapnul jeden starý pařez,
z kapsy vyndal rybičku
stačil drobný nožem zářez
děcko nemělo chybičku.
Pařez na stůl ženě hodil
opojen svou chytrostí,
že sám dítě zrodil
konec jejich starostí.
Ovšem to se hošan mýlil,
protože jak dobře víte
"pařez" dosti rychle sílil
břicho neměl nikdy syté.
Nejdřív sežral tuny chleba,
potom vypil mlíka sudy
nakrmit ho bylo třeba
ovšem pár byl na to chudý.
Ke snídani dal si mámu,
na svačinku tatínka.
Potom sežral spousta krámů,
i u krbu polínka.
Do města se chlapec dal,
cestou sežral stádo krav
krajem lačně se hnal
sežral všechno bez obav.
Sedláka měl na večeři
jako dezert vůz i s koněm
člověk tomu těžko věří,
že nebylo dávno po něm.
Když chtěl sežrat babku starou
nevšimnul si motyčky
ta s ní máchla celou parou
zbělali mu tvářičky.
A že babka měla sílu
rozetla mu jeho břicho
jala se ke svému dílu
přišla rána a pak ticho.
Z břicha rázem vyskákali
všichni, co tam tenkrát byli
někteří se rozplakali
všichni se pak spolu zlili.
Babce nikdo neřek díky
a tak znova zasáhla
vzala držák od motyky
všechny je s ním přetáhla.
Z toho plyne poučení
nechceš-li mít bolehlav
než se pustíš do křepčení
nezapomeň na pozdrav!!
